Březen 2014

A co když..? 2/3

5. března 2014 v 10:42 | santana |  Jednorázovky
Druhá část je taková, ani nevím jak ji mám popsat. :) každopádně budu ráda za kometáře :) Užijte si čtení :)

Druhý den hned zrána jsem poslala Zabinimu všechno potřebné. Zbytek si snad už zařídí sám. Soud je stanovený za týden. Podle jeho slov by to mělo proběhnout hladce. Doufam. Zavřela jsem zničeně oči. Ozval se jí Harry, že by s ní potřeboval mluvit a podle charakteru dopisu už jsem poznala, že to nebude nic, co bych řešila ráda. Tiše si povzdechnu a zahrabu se do práce.
"Konečný verdikt soudu zní takto:" ozvalo se soudní síní další týden. "Žádosti pana Zabiniho se vyhovuje v plné výši. Obě strany souhlasily s mimosoudním vyrovnáním majetku. Proto prohlašuji, že od této chvíle jste rozvedeni . Na žádost paní Zabiniové se její jméno mění zpět na dívčí příjmení - Nyní jste slečna Montrézová. Děkuji za pozornost." Bouchnutím kladívka nám dal soudce najevo, že už je opravdu konec a rozsudek nabyl právní moci. Potřesu si rukou se Zabinim, advokátem paní, tedy teď již slečny Montrézové a následně i se slečnou. Načež se zvednu a spěchám na odcházejícím soudcem, mým dobrým přítelem a rádcem. Mám na stole jeden závažný případ, se kterým si nevím rady, a on mi byl vždycky ochoten pomoci.
Večer se zabořím do křesla v obývacím pokoji svého malého domečku a zírám do plamenů v krbu, když najednou na okno zaklepe sova. Potichu si zanadávám, že ani v pátek večer mě nenechají na pokoji. Vpustím sovu dovnitř, nabídnu jí pamlsek, který mam pro všechny případy vždy na okně a sova ke mně za odměnu natáhne nožičku s přivázaným dopisem.
Jakmile si ho převezmu, mávne křídly a je fuč. Chvíli obracím svitek v rukou, nikde nevidím svoje jméno, nic, podle čeho bych identifikovala pisatele dopisu. Zkusmo vyzkouším, jestli na tom není uvalena nějaká kletba. Není. Tak to otevři ty zbabělče. Okřiknu se v duchu. Co by na tohle řekl Godrik Nebelvír. Obrátím nad sebou oči v sloup a znovu se zřítím do křesla. Rozbalím svitek a vytřeštím na něj oči.
"Drahá Grangerová,
Jelikož jsem ti nestihl poděkovat u soudu, protože jsi hned zmizela, přijmi má slova díků a s nimi zároveň přijmi moje pozvání na večeři. Zítra v sedm večer budu čekat v restauraci U dvou růží. Ty víš, kde to je. Budu čekat.
B.Z."
On jí zve na večeři, U dvou růží, je ta nová restaurace, kam už se od jejího otevření s Ginny chystaly, že to tam vyzkouší. Jasně! Ginny! Ta bude vědět, co mám dělat. Urychleně se zvednu, popadnu brk a kus pergamenu, naškrábu tam naléhavou prosbu o pomoc a vhodím do letaxu. Ani ne za pět minut leze narychlo oblečená kamarádka z mého krbu s vykuleným výrazem a jasnou otázkou v očích.
"On mě pozval na večeři a to jsem ho teprve dneska rozvedla a před týdnem po šesti letech viděla. Vůbec nevim, co mam dělat. Mam tam jít? Nemam tam jít?" vychrlila jsem na ní ještě než dosedla naproti mně. Ginny nasadila ještě nechápavější výraz než před chvilkou. Chudák, vůbec netuší o kom a o čem to tady žvatlam. "Tak jo Herms, znova, pomalu a pěkně po pořádku." Svlékne si kabát a pozorně se na mě zadívá. Postupně během noci, kdy si otevřeme víno, jí vyprávím o mé noci strávené s Blaisem, jeho nečekaném návratu a žádosti o rozvod až po večerní dopis. "No, takže si to shrneme, ty jsi se v sedmým ročníku vyspala se Zabinim, neplánovaně se do něj zamilovala, ale on poté odešel, ne, on utekl do Itálie, kde se oženil a po šesti letech ti zaklepe na dveře kanceláře s žádostí o rozvod a všechno zakončí pozváním na večeři, které ty chceš přijmout, ale bojíš se.." Na chvíli se zarazí. "Čeho se vlastně bojíš? Toho, že se znovu do něj zamiluješ nebo že zase odejde?" Ginny jde vždycky hned k jádru problému a přesně vystihne mé obavy, přesně jako teď. Chvíli na ní hledím a zvažuju, na co se mě zeptala. "Ono to spolu vlastně úzce souvisí. Když to přijmu, spadnu do toho znova, a kde mám jistotu, že zase nezmizí?" fňuknu a sklopím hlavu. Kamarádka mě pohladí po zádech a s povzdychem řekne to, co já už dávno vím. "Jistotu nemáš, ale máš tady možnost jak být šťastná, tak jí nepromarni." S tím se zvedne a opustí mě. Já ještě chvíli sedím se sklopenou hlavou a porovnávám si svoje vyhlídky na budoucnost. Ginny si vzala Harryho, Ron se bude ženit a jeho nastávající je Levandule, ostatní mají už svoje polovičky také, dokonce i Malfoy se oženil a světe div se, vzal si mudlovskou dívku. Všichni jsou šťastně zadaní, všichni kromě mě.
Rozhodně zvednu hlavu, vezmu si čistý kus pergamenu a naškrábu tam jasnou a stručnou odpověď:

Drahý Zabini,
V 7 hodin mě čekej.
H.G.

S tím jsem si přivolala svojí sovu a vypustila ji na noční oblohu. Ještě dlouho jsem za ní hleděla, ikdyž už mi dávno zmizela z dohledu.