Únor 2014

A co když..? 1/3

27. února 2014 v 22:54 | santana |  Jednorázovky
Je to zvláštní po tolika měsících, když na vás najednou padne nápad a vy jste schopní ho přepsat na papír. Tenhle pár je ten nejnepravděpodobnější, který jsem kdy mohla napsat. Ale pokud se bude líbit, budu jen ráda. Přiznám se bez mučení, inspirovala mě hodně jedna slovenská autorka, která má díky tomuto moje velké díky, protože nebýt jejích povídek, asi bych byla úplně vymletá. Tímto děkuji Jenny a doporučuji jejé povídky. Jsou bombastické a znovu začala psát, takže bude snad ještě lepší, ikdyžy pochybuji, že to ještě jde :)
Nyní k povídce, jak už jsem řekla, je to pár, který by mě samotnou jen tak nenapadl, ale když se nad tím tak zamyslím, tak proč ne :) Hermiona/Blaise.
Snad to nezkazím a bude to stát za to, momentálně jsem se zasekla u jejich rozhovoru, tak snad mě zase něco nakopne. Přidávám první část a snad se bude líbit :) Poprosím o komentáře, ať už jakékoliv :)

Nemůžu jíst.
Nemůžu spát.
Nemůžu pracovat.
A to všechno od té chvíle, co se objevil ON. Zaklepal na dveře mé kanceláře a vtrhl do mého života, stejně jako před šesti lety.
Tehdy jsme byly ještě děti. Bradavice. Sedmý ročník a on. Vždy po boku svých kumpánů v čele s Malfoyem, tou fretkou.
Byla to poslední noc před Velkou bitvou. Jediná noc, kterou jsem strávila s ním, s Blaisem Zabinim. A teď stál před mým stolem, s tím úsměvem, který se mi vracel ve snech. " Nazdar Grangerová!" chvíli jsem na něj ohromeně zírala s pusou dokořán a neschopna slova. "Zabini? Co tady chceš?" přeměřím si ho ledovým pohledem. "Jsi snad rozvodový právník ne Grangerová? Nebo snad ta cedulka na dveřích je jenom kec? Co bych asi tak měl chtít, chci se nechat rozvést a ty jsi nejlepší." Podruhé za několik minut na něj zírala s otevřenou pusou. On se oženil? S kým? Kdy? Kde? A proč se chce nechat rozvést zrovna od ní? Chvíli ho ještě studuju pohledem, načež si povzdechnu a kývnu. " Fajn Zabini, budu potřebovat všechny podklady, oddací list, jména dětí a jejich rodné listy, předmanželskou smlouvu, pokud nějakou máte a výpis vašeho majetku a jeho nabytí, před nebo po svatbě." V duchu si prošla, co mu právě řekla, jestli na něco nezapomněla. ,, Pokud budeš mít nějaký otázky, stačí poslat po sově. Jinak se domluv s mojí sekretářkou na schůzce, kde probereme vše dopodrobna a na základě této schůzky připravím rozvodové papíry. Máš teď nějaký dotazy?" Nasadil okouzlující úsměv a já se pomalu začala děsit, co z něj vypadne. " Jeden by tady byl Grangerová, Hermono. Co děláš dneska večer? " Cože to právě řekl? On mě zve na rande? Vždyť chce rozvést! " Zabini! " zavrčim pomalu. "Co to tady zkoušíš?" pomalu se zvednu ze svojí židle a dám si ruce v bok. "Coby, zvu tě na večeři. Takže? Jaká je odpověď?" Tváří se snad ještě víc provokativně než když tu drzou otázku vyslovil. "Nikdy s tebou nikam nepůjdu! A teď vystřel z mojí kanceláře." Pokrčí rameny, otočí se na podpatku a u dveří ještě prohodí něco, co znělo jako: "Uvidíme se." Už teď jsem věděla, že kývnout na jeho případ byla chyba a další dny mě přesvědčili, že jsem zase měla pravdu.
Zoufalstvím jsem skoro třískala hlavou o stůl, dnešní den byl jedna velká katastrofa. Začala to tím, že zaspala, přišla pozdě k soudu a ještě si vzala špatnou složku. Pak si polila kostým kafem, takže na bleděmodrém sáčku měla hnědou skvrnu o velikosti Evropy. Ale to nejhorší ze dne jí teprve čekalo. Schůzka s Blaisem Zabinim. Měla tři dni na to, aby si zjistila vše potřebné. Oženil se rok po tom, co odešel z Británie. Po celých šest let žil v Itálii, za ženu si vzal Merilyn Montrézovou-Zabiniovou. Neměli spolu žádné děti a majetek byl převážně jeho až na letní sídlo, to spadalo do dědictví zmíněné ženy.
"Slečno Grangerová, pan Zabini je tady." Ozve se z přístroje na mém stole. Tlumeně zakvílím, trochu se poupravím, a dám pokyn své sekretářce, aby Zabiniho pustila dovnitř a zároveň, aby nám přinesla dvě kávy. S mlékem a cukrem pro mě a jemu to samé, akorát bez mléka. Zkoumavě se na mě zadívá, že si stále pamatuju, jakou má rád kávu. "Zabini posaď se, nemam zrovna nejšťastnější den, chci to mít rychle za sebou. Jsi můj poslední klient dnes. Máš všechno?" po mé poslední větě mi podá složku, kterou chvilku před tím vytáhl ze svého pracovního kufříku. Kývnu a pomalu prolistuju všechny dokumenty. Zastavím se nad výčtem jeho majetku a v duchu obdivně hvízdnu. Věděla jsem , že jeho rodina je bohatá, ale že až tak. To jsem netušila.
Když vše prostuduji, obrátím se na něj. V klidu popíjí svojí kávu a pozoruje mě. "Fajn, tak začneme. Jak to chceš udělat? Máš nějaké návrhy ohledně rozdělení majetku, když nemáte předmanželskou smlouvu?" zeptám se ho na jednu z mnoha otázek, kterými ho zahrnu v dalších dvou hodinách.
Nakonec jsme se dohodli, že bude lepší mezisoudní vyrovnání, on jí dá 10% akcií ze své firmy a nechá jí Letní sídlo v Itálii i dům, ve kterém doteď žili společně jako manželé. Všechno si poctivě zapisuji do poznámek, abych mohla ještě večer připravit rozvodové papíry, lépe řečeno, abych už ho konečně měla z krku a mohla se aspoň v klidu vyspat. Bez jakýchkoliv lektvarů. To byla právě ta příčina jejího dnešního zaspání. Bezesný lektvar. Když nemůžete usnout, je dokonalý. Ovšem už to není tak super, když neslyšíte ani budík ani vlastní hůlku a zaspíte.

Papíry jsem měla hotové okolo půl 12 v noci. Protáhla jsem si ztuhlá záda a zahleděla se do krbu ve své pracovně. Teď už nemá cenu, abych mu to posílala. Je pozdě. Zkonstatovala jsem si pro sebe s pohledem na náramkové hodinky, které jsem dostala od rodičů k 18-tým narozeninám. Budu se u nich muset o víkendu zastavit. Už jsem tam nebyla tak dlouho. Pořád jenom pracuju. Dam si jeden víkend oraz. A vykašlu se na všechno a všechny. Zvlášť na toho jednoho-pořád na něj nemůžu přestat myslet. Stále se mi v hlavě odehrává náš společný večer a noc. A dost! Okřiknu se v duchu. Přestaň na něj pořád myslet. Je to pryč, je to 6 let. To jí stále opakovala ta rozumná část - mozek. Ale k její velké smůle, srdce si mlelo pořád svou a nenechalo její mysl jen tak odstrčit všechno do zákoutí a zapomenout.