PROLOG
Jmenuji se Santana de la rosa Aintová(už slyším matku, "Lauro Belatrix představuj se CELÝM,opakuji CELÝM jménem") Ne, že bych vás o to chtěla ochudit, ale než bych to napsala byli bysme tu deset let.
Pokázím ze vzácného elfského rodu Aintů, ono to zas taková pecka, jak si všichni myslí není, ale pár výhod to taky má. Chodím do školy čar a kouzel v Kruvalu, to je v Bulharsku, která se specializuje na černou magii. Černá magie je asi jedno z mála, co mi vážně jde a baví, zvlášt když jste jediná z mála holek na škole, tak se to občas šikne, k tomu připočteme to, že jsem v tom fakt dobrá, takže je to celkem fajnOvšem je tu jedna věc, která mě baví snad ještě víc - Bojové umění, nejenom že si bez hůlky nepřipadam jak úplná nula, protože vím, jak se mám bránit aniž bych mávala klacíkem před sebou a nelítali z něj blesky, ale člověk, v mém případě elf, si na tom kdykoliv vybije svoji zlost nebo jen přebytečnou energii. Ale k zlosti mé drahé matinky jsem extra hyperaktivní dítě, takže jsem k bojovku musela přidat ještě něco. Takže ještě chodím tancovat. Pokud jste si pod pojmem ´´tancování´´ představili, že se támhle někde nakrucuju na špičkách v růžový baletní sukýnce a těch trapnejch piško cosi , tak vás asi pěkně zklamu, jelikož ten hnusnej úbor je z nilonu nebo z něčeho takovýho a navíc je RŮŽOVEJ. Vážně se omlouvam , ale takovou příšernost na sebe prostě nevezmu. To takovej Hip-Hop nebo R´n´B, to je tanec s velkym T, natož pak třeba latinsko-americký tance. Nekoukejte na mě tak :D Jsem prostě moc hyperaktivní :D Nejlepší je, když si pustim nahlas hudbu a slyší to matka, to byste měli vidět její výraz, když to zaslechne a má ještě k tomu svojí důležitou a snobskou návštěvu. Sice jsem už kvůli tomu chytla pár cruciatů a taky ohnivej bič - nic moc , ale co, za tu srandu to stojí, a sakra, to už je tolik? Musim si jít zabalit do školy, protože zítra se jede do KRUVALŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!!!!!!!! Strašně se těšim, budeme štvát ředitele, ajo, já vám ještě neřekla, co jsem za postrach, tak abych to zkrátila, já a pár mých kámošek máme takovou řekněme partu, která je nejen oblíbená, ale hlavně děláme strašný kraviny a pár profesorům a hlavně řediteli trošku oslazujeme život. Tak uznejte sami, že beze smíchu to není pravej život ;) Jinak si říkáme Dragons, ale o tomhle názvu až pozdějš :D Uvidíte sami.
"Ježiši hele sova, vždyť mi seznamy už poslali, tak co blbnou?" Řeknu překvapeně nahlas. Pak zakroutim hlavou, jakej se ze mě stává schizofrenik a vykročim k oknu. "Ťuk ťuk" Zaťuká rozhořčeně sova, která už dobrou chvíli stojí na parapetu a zírá na mě. "No jo ty vypelichanej smetáku, vždyť už jdu." Jdu otevřít okno, sova mě nakvašeně klovne do prstu a nastaví nožku z dopisem, na kterém je pečeť Kruvalu. "Hm, to se musí sakra něco dít, když mi ten plešatej ignorant dá na dopis pečeť" Honem přemýšlím co jsem provedla, když na nic nepřijdu, tak rozlepím dopis a čtu:
Vážená slečno Aintová (to určitě)
srdečně vám oznamujeme,
že jste se stala primuskou (cože??)
za kolej Slytheryn. (jupíí)
gratulujeme (zrovna ty skáčeš 2 metry do stropu)
s pozdravem ředitel Jugaslovič a vaše kolejní ředitelka Paní Karkarovová
"Ty kráso, já jsem primus, jupí, jenom by mě zajímalo, co tomu řekne moje "milavaná a drahá" matinka, taťka bude rád, ale ona...chacha ..to s ní zase šlehne podlaha. Škoda, že nenatáhne bačkory, a chjo, ale člověk nemůže mít všechno. Tak už jsem byla prefekt, tak proč ne primus, ale za to vděčim paní Karkarovový. Taková milá osůbka asi tak jako já, když mam dobrou náladu a to se stáva hodně často, ikdyž to pak odnesou většinou profesoři. No vlastně to vyhození do vzduchu půlky kruvalu, hihi, já za to nemůžu, nemají mě štvát a pak zdrhat!
Tak nádech výdech, to zvládneš "Ťuk,ťuk,ťuk." Zaťukam na matčinu kancelář. "Vstupte." Ozve se ledový hlas mé sladké matky. Otevřu dveře a za stolem sedí moje matka a klábosí se svojí "přítelkyní" paní McCartnyovou. Moc milá osoba tohleto, pokud vám je příjemný, že se k vám chová jako kdyby jste nosili pleny.
"Co potřebuješ Lauro Belatrix?" Optá se matka vcelku zvědavě, pokud to jde s ledovým hlasem. "Dobrý den matko,Paní McCartnyová." Pozdravím slušně a schytam od matky divnej pohled typu "Jak to mluvíš?" "Mám pro vás velmi potěšující zprávu matko, jsem se stala primusem." řeknu pyšně. Ta fůrie vyskočí ze sedačky a zapiští až mi praskne bubínek (pozn.aut.:představte si Umbrigeovou tak o 2 oktávy výš) "Ale to je skvělé cukroušku, to náš Marcusíček jistě bude také primus" zapíští znova. Panebože, na toho rozmazlenýho spratka jsem naprosto zapomněla, ááá jestli bude primus tak to se mnou sekne, to ho budu muset trpět v těch primuskejch komnatách. áááááááá chcíp, Jugaslovič se mně chce zbavit ááááá. A jen to ta sůva dořekla, ozvalo se slabé "puf" a uprostřed místnosti se objeví má skřítka, ukloní se matce a řekne: "Paní,máte tu návštěvu, přišel pan McCartny a mladý pán." Znovu se ukloní a čeká. "Tak je pozvi dál snad ne." Štěkne matka. Ta se opět s tichým "puf" přemístí a za minutu už pan McCartny zaklepe na dveře pracovny. "Vstupte." ozve se pohotově matka a do pracovny vstoupí pan McCarny a jejich syn Marcus. Pche nafoukanec a ještě na mě zírá. Drzej jak vopice vám řeknu. Horšího blba si těžko dokážete představit. Pomyslim si zhnuseně. Natož se ukloním panu McCarnymu a k Marcusovi vyšlu škleba říkající "Čum na mě ještě díl a nakopu ti Tvojí velectěnou zadnici frajere!"
Bože, to je dement, on to nepochopil a teď se na mě šklebí ještě hůř. Ignorant, magor, úchyl, kretén, imbecilní pitomec sakra došli mi ty slabší nadávky. A to ještě spolu musíme chodit na ples a tak se na něj musim usmívat! Vždy se po půl hodině či po tanci omluvim a jdu se vyzvracet. Ale ve škole si nic nedovolí, je sice ze stejný koleje, ale je to debil.
"Laurio Belatrix posloucháš vůbec co Ti tady celou dobu říkám?" Zeptá se mě matka značně vytočeně. Oo Ouuu. Todle bude zlý. Vyšlu k tatínkovi, který se mezitím také dostavil, prosebný pohled, ten pochopí a spojí se se mnou přes nitrozpyt načež já matce odříkám všechny témata, o kterých se bavili. Potom, co jí to řeknu se otočí na mého taťuldu a řekne medovým hláskem: "Nepomáhal jsi jí drahý,že ne?"Potom zapojí nitrozpyt a najde, co hledala. V mžiku vstane a míří na mě hůlkou. Už slyším jen "crucio" a padám k zemi, kde se svíjím bolestí.
povídka se mi líbí :o) nápad je určitě zajímavý...jen je v ní na můj vkus trochu moc hrubek nebo ani ne tak hrubek jako spíš nespisovných výrazů, ale čte se mi to docela i dobře...jen si to po sobě možná zkontroluj...klidně po pár dnech...začátky vět jsou malými písmeny, což mi vadí, protože se ztrácím...ale jo, jinak je prolog pěkný a zajímavý :o) pokračuju na kapitolku :o)